Příběhy z pohraničí

Ještě než 20. října 1946 odjel z nádraží Dvory poslední vlak odsunu s karlovarskými Němci, objevily se v ulicích města podivné postavy. Slídily v prázdných bytech a domech a po setmění se vracely s kárkami a dodávkami pro vytipovaný lup. Jako děti jsme jim říkali „stěhováci“. Prolézaly domy a byty po odsunutých Němcích a dokázaly obstarat všechno možné. Od jízdního kola až po kuchyňský sporák. Začínali jako obyčejní šmelináři, než si časem vytvořili burzu, kde se nabízel nábytek, starožitnosti i nedostatkové zboží. Ve vypůjčených dodávkách odváželi z pohraničí nábytek, hospodářské stroje i pianina. Byly jich tisíce. Podle historiků vtrhlo během léta 1945 do vesnic a měst, z nichž byli vyhnáni Němci, na osm set tisíc českých zlatokopů. Zřejmě si připadali jako vítězové války. Teprve po letech dostali přiléhavější název zlatokopové. Dobová kronika zaznamenala případ z obce Březí, kde došlo ke krádeži pěti kilogramů !! zlata po Němcích. Podle vyšetřování si ho mezi sebou rozdělili komisař pro dosídlování s obecním tajemníkem. Podle oznamovatele krádeže šlo o zlato a stříbro sesbírané z okolních statků a zčásti zakopané. Byl to důkaz, že zlatokopové slídili nejen v liduprázdných maloměstech, ale také na samotách, v opuštěných statcích a dílnách. Němci odsunutí z Karlových Varů vyprávěli, jak v téměř každé vile v Sadové ulici bývalo koncertní křídlo nebo pianino. A také domácí galerie obrazů nebo sbírka porcelánu. Dosídlenci, kteří na tyto byty dostali řádné dekrety, ale nic takového nenašli. Mnohé byty a domy byly prohledány a vykradeny ještě v době, kdy jejich původní majitelé čekali ve sběrném táboře ve Dvorech na odsun. Jako první byly vyrabovány luxusní vily v Sadové ulici. V sobotu 12. května 1945 požádal přednosta železniční stanice Karlovy Vary o přidělení stráže k ochraně vagonů. Na horním nádraží totiž řádily bandy zlatokopů, které v noci vykrádaly vagony se zbožím.