Když ve Varech hráli swing

„Jen pro ten dnešní den stojí za to žít, jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit.“ Tato slova písně z filmu Kristián vystihují krédo prvorepublikového života v lázních: žít a užít si každý den. Ačkoliv v Karlových Varech byla první republika jen dodatečnou tečkou za obdivovaným Zlatým věkem lázní (1870 až 1914), po vyhlášení Československé republiky pokračovala doba, kdy se většině lidí celkem dobře žilo. Hlavně živnostníkům, majitelům domů, státním zaměstnancům pošty, železnice, úředníkům ale také řemeslníkům. Město mělo v prvních letech nové republiky štěstí na schopné podnikatele a živnostníky, majitele stavebních firem, hoteliéry, kavárníky i obchodníky. S vlnou euforie, kterou vznik samostatného čs. státu vyvolal, přišlo oživení podnikání a také posílení českého živlu ve městě.

Život v sezóně

Za první republiky sloužilo v Karlových Varech léčbě 401 domů s 8 953 pokoji a 13 204 lůžky. Hned v první sezóně po vyhlášení republiky (1919) přijelo do lázní 14 927 hostů. Léčba trvala čtyři týdny a lázeňská taxa se platila za pobyt delší než pět dnů. Zatímco dříve trvala sezóna od 15. června do 15. září, v době první republiky byla od 1. května do 30. září. Většina hotelů byla pak mimo sezónu zavřená nebo se prováděly opravy, které byly během sezóny radnicí zakázány. Většina personálu a služeb se od září do dubna z lázní stáhla. Z místní zábavy přežívaly hlavně biografy a tančírny.

Čistota a pořádek

Přestože v první republice neměly Karlovy Vary žádný lázeňský statut, město i lázně dobře fungovaly. Kolonády byly v době pitné kúry plné hostů. Lázeňské domy a hotely byly upravené, ulice čisté a uklizené. Pravidelně se umýval prostor mezi Mlýnskou a Tržní kolonádou. Za nezametený chodník, odpadky před domem nebo neodklizený sníh dávali policisté majitelům domu pokuty. Z lázní vykazovali policisté žebráky a prostitutky, které eskortovali na periferie. Týden před zahájením sezóny procházel městem špalír radních, doplněný o velitele četníků majora Leopolda Kanna, a kontrolovali pořádek v ulicích. Výsledek zapisovaly úřednice radnice a rozesílaly obsílky o nedostatcích. Rok po vyhlášení Československé republiky byla vládou založena lázeňská rada, která řešila problémy. V každém lázeňském domě byl odborný dozor. Zajímavé je, že až do listopadu 1928 nebyly Karlovy Vary mezi jedenácti statutárními městy Československé republiky. Roku 1930 přijelo do lázní 64 tisíc hostů, z toho bylo 47 tisíc cizinců.