Karlovarský patriot

Fenomén šviháka žil v Karlových Varech více než tři století. Ačkoliv žádný historik ani kronikář tohle pojmenování nepoužíval, šviháků bylo ve své době nebývale. Sklízeli obdiv, chválu i žádoucí pohledy dam. Téměř na každé pohlednici Karlových Varů jste našli elegána s hůlkou a slamákem. Švihák byl pojmem prvorepublikového ideálu mužské krásy, šarmu a nositele poslední módy. V prostředí lázní měl švihák své zvláštní postavení. Společenská etiketa zprvu nabádala pouze dámy, aby se v lázních neustále převlékaly. Aby v jiném kostýmu chodily na ranní pitnou kúru, v jiném přišly ke snídani, jiný měly na odpolední procházce a samozřejmě jinou toaletu si vzaly na večeři či na koncert. Korzo lázní bylo pro dámy přehlídkovým molem a zejména ty movité se dokázaly jaksepatří předvést. Hlavně pokud jezdily do lázní bez manžela. Právě bohaté „sólistky“ se stávaly kořistí šviháků a „lvů salónu“. Ovdovělé dědičky rodinných erbů i matky s neprovdanými dcerami jezdily do lázní jako na burzu ženichů a nápadníků. První ohláškou byly Kurlisty, seznamy lázeňských hostů, kde se zviditelňovaly čerstvé vdovy i dcery na vdávání. Nově platila módní etiketa také pro lázeňské šviháky, ačkoliv ti si vystačili s podstatně chudším šatníkem než rozmařilé dámy. Na promenádě i v hotelu nosili obvyklý „dress code“ (předepsaný způsob oblékání). Byly to dokonale sladěné obleky, doplněné příhodným kloboukem a také hůlkou.

Oblékání šviháků v lázních se řídilo pravidly a mělo nejen v hantýrce krejčích svůj zvláštní slovník. Také samotní nositelé módy užívali pro použité materiály a střih speciální termíny. Jejich outfit bylo kompletní oblečení včetně doplňků sladěné do barvy a módního stylu. Ulstr byl pánský jednořadový plášť s širokým límcem a velkými klopami, raglan volný svrchník vhodný na korzo, trenchcoat plátěný tříčtvrťák sportovního střihu s nárameníky a dvojitým sedlem, redingot dlouhý uzavřený kabát se šosy projmutý v pase. Chesterfield znamenal klasický vlněný svrchník se sametovým límcem, polocoat dvouřadový svrchník původně z velbloudí srsti (zvláště oblíbený kolem roku 1926) a guardcoat dvouřadový raglán. Do chladného počasí se nosil crepe georgette (krepžoržet), což byla hedvábná jemná vesta, lumberjack krátká sportovní bunda, covercoat vlněný plášť z česané příze a jumper pletená vesta, oblékaná přes hlavu. Kromě prýmek a lampasů jako ryze pánských ozdob přebírala móda šviháků i dámské prvky jako byly košile s fižím, hedvábně jemný krepdešín, raglánové rukávy nebo jednobarevné lesklé materiály. Podle společenské etiky nebylo možné ve společnosti odkládat sako, ani rozepínat límec nebo košili. Rovněž chodit bez vesty byl prohřešek. A tak si šviháci brali v létě obleky bez podšívky a na konec sezony přibalili do kufru jednořadový plášť, ušitý z jednobarevné kostýmové látky (gabardénu).

Kult šviháka lázeňského vznikl už někdy koncem 17. století. Většina karlovarských kronikářů a historiků (starosta Anton Deiml, August Leopold Stöhr, Karl Ludwig, Viktor Karell, Stanislav Burachovič) se shodla na tom, že tradici společenského dovádění a „čepýření“ mladých kavalírů v lázních založili sasští kurfiřti Georg III., Friedrich z Brandenburgu a především August II. Silný kolem roku 1682. V ohybu Teplé, na lokalitě zvané Louka (v místech dnešního Grandhotelu Pupp) pořádali okázalé zahradní slavnosti ve francouzském stylu. Přijížděla na ně šlechta z celé Evropy. Stavěli pro ni lehké pavilony z rákosu a větví, pod nimiž zábavymilovné panstvo jedlo, pilo, tančilo a bavilo se. Servírovalo se na stříbře a místo radovánek dotvářely vodotrysky a záplava květin. Běžně se spořádal celý pečený vůl špikovaný kapouny. O titul lva salonu soupeřil v té době údajně nejkrásnější muž Ruska hrabě Stroganov. Dne 27. června 1833 se zapsal v Kurlistech jako hrabě generál major Sergej Stroganov z Petěrsburgu. Bydlel v domě Pelikán na Staré louce. Liboval si v uniformách. Provdala se za něho princezna Maria von Leuchtenbergová. Být ve stroganovské společnosti bylo v lázních poctou, o níž usiloval nejeden švihák.