Karlovarská předměstí

Ve výčtu periférií začíná kniha historií čtvrtí Rybáře. Je jisté, že ty dostaly své jméno i znak podle zaměstnání původních obyvatel, rybářů. Obec Wisshern nebo Fishern byla založena na soutoku Ohře a Rolavy, český název Rybáře se objevuje pravidelně až kolem roku 1900. Existenci rybářské osady dokládají nejstarší listinné zprávy z roku 1290. Podle nich patřily Rybáře pod farnost Sedlec a později pod Oboru (Thiergarten). Ves byla koncem 16. století vypálena Švédy. Podle písemností z té doby náležely Rybáře k panství Šliků. Jako nejstarší vlastníci tohoto rytířského statku Rybáře byli zapsáni bratři Niklas, Jiří, Jeroným, Volf, Sebastian a Erasmus ze Štampachu.

Dominantou byl Kapelský vrch

Nejstarší osídlení Rybář bylo podél Rolavy. Až do poloviny 19. století byly Rybáře jen vesnicí. Její dominantou byl Kapelský vrch. Podle nejstarší zmínky v kronice daroval roku 1511 ve své závěti Jiljí Stanislav ze Štampachu svůj statek Rybáře i s poddanými a pozemky městu Karlovy Vary. Štědrý dárce měl však podmínku, že za něj bude sloužena mše u oltáře sv. Anny v kostele sv. Maří Magdaleny. Přestože v Rybářích stál už v té době kostel sv. Urbana někdy z roku 1515. Byl původně v gotickém slohu, měl čtyři pilíře a pozdně gotickou věžičku. V kostele sloužili mše jako faráři a kaplani křižovníci s červenou hvězdou. Stavba si zachovala původní podobu až do roku 1820, kdy vichřice zničila věž a část střechy. Pak kostelík chátral, než byl v letech 1832-33 empírově přestavěn. Okolní hřbitov sloužil od pradávna pro Rybáře, Tuhnice a Dvory. Od roku 1939 sloužil jako památník padlým z 1. světové války a již v roce 1945 byl upraven na český památník národního osvobození.

Rybáře byly seřadištěm vojáků

Jako předměstí lázní byly Rybáře místem, kde se přepřahaly vozy, řadili a houfovali vojáci. Ti do lázní podle císařského verdiktu nesměli vstoupit. Rybáře měly smůlu, že tudy táhla vojska z Čech do Saska a zpátky. Jen v roce 1633 prošlo obcí jedenáct císařských pluků ve směru přes Nejdek do Německa proti Švédům, při tažení z Chebu do Kadaně v březnu 1641 tu rabovali Švédové a před nimi Poláci a pak zde vojáci Mansfeldovy armády zavinili požár, kdy kromě čtyř domů vyhořela celá ves Rybáře. Místní proti plenění a drancování vojáků protestovali a táhli s cepy, kosami a vidlemi až ke kamennému mostu, jak zaznamenaly kroniky v roce 1620 i 1634. V roce 1680 vedly protesty až k povstání rybářských sedláků a rybářů, jejichž předáci Schmall z Drahovic a Hein z Rybář byli oběšeni. Dalšími armádami, které se utábořily v Rybářích a vyjídaly místní sedláky byli Francouzi a Prusové. Po nich museli za vlády Marie Terezie místní sedláci živit a ubytovávat bavorská vojska a během sedmileté války opět pruské a rakouské vojáky. Není divu, že ještě začátkem 19. století měly chudé Rybáře jen 20 domů a stovku obyvatel. V roce 1849 se Rybáře spojily s vesnicemi Sedlec, Čankov a Rosnice. Roku 1869 byl postaven kamenný Chebský most, tehdy měla samostatná obec Rybáře 57 domů a 600 obyvatel. Nová éra začala roku 1871 díky Buštěhradské dráze, kdy bylo dostaveno Horní nádraží. Císař František Josef I. povýšil Rybáře 12.7. 1897 na město - to se během čtyř let rozrostlo na 149 domů a tři a půl tisíce obyvatel.