Vydat knihu je dnes téměř luxus

Proč kniha začíná rokem 1740?

Protože od roku l739 začal platit nový městský řád, který umožnil podnikání ve velkém. Jmenoval se Instructio politica der Königl. Stadt Karls Baadt, obsahoval 132 paragrafů a byla to první karlovarská norma pro podnikání ve velkém. Zápisy z radnice uvádějí, že během několika let nastalo ve městě, které v tu dobu mělo 300 domů, velké oživení řemesel. Hned v prvním roce nabízelo na území města služby 14 krejčích, 28 řezníků, 13 pekařů a desítka cukrářů a perníkářů. Mezi službami nechyběli zlatníci, výrobce pergamenu, osm holičů a jeden knihař. Ty počty se během krátké doby znásobily. S novým městským řádem začala ve městě platit tabulka tržních cen Marcks-Taxae-Tabella, což byl ceník nejen potravin, ale také nejběžnějších výrobků a zboží. Na jeho dodržování dohlížela městská rada.

Kniha ale neobsahuje historii všech řemesel?

To by musela mít tisíc stran. Kniha má 156 stran a obsahuje historii těch nejznějších a pro Karlovy Vary najtypičtějších řemesl a profesí. Jako byli cínaři, puškaři. rytci skla, nožíři, špendlíkáři, jehláři, brusiči vřídlovce. A z profesí samozřejmě lázeňští lékaři a ještě před nimi lazebnice, hoteliéři, pekařky oplatek a sucharů. Mimochodem nejstarším řemeslem byli mlynáři, jejichž cech tu existoval již roku 1642. A ještě před jeho založením přišel do města roku 1570 mlynář Michael Becher. Málo se ví, že na Teplé klapala mezi Mlýnským mostem a Březovou desítka mlýnů. Jeden z nich Horní mlýn stál u říčky ještě roku 1711, kdy v jeho sousedství postavili Mlýnské lázně. FOTO

Co měli společného?

Zjistil jsem, že prvních šest nejúspěšnějších podnikatelů a lékařů byli místní rodáci: Mattoni, Bayer, Knoll, Moser, Mannl i tiskař Franieck. Většinou začínali podnikat jako mladí. Mattoni jako 26letý a třeba Moser ve 24 letech. A není bez zajímavosti, že ti první, tedy zakladatelé slavných karlovarských rodin byli řečeno dnešním slovníkem „náplava“. Přišli z nejrůznějších koutů Evropy i Čech. První Mattoni, Ottavio přišel roku 1693 jako obchodník s cistrony z italského Tremezza. První Becher ještě pod jménem Pecher se přistěhoval z Jindřichovic, první z Puppů ještě jako Popp přijel jako dvorní cukrář hraběte Chotka z Veltrus, zakladatelka pečení oplatek Barbara Naslerová přišla z Lubence, první z Moserů z Hroznětína a první z kavárníků Meinlů z Kraslic. Všichni se významně zapsali do historie Karlových Varů. V seznamu zdejších purkmistrů a starostů, který se vedl od roku 1532, najdeme ve vedení města pět Becherů, tři Knolly a dva Webery. První z Knollů, Peter, stál v čele města dvacet let, jeho synovec Eduard Knoll třináct let. Myslím, že jen v málokterém měste najdete v historii pouze pár rodin, které se tak významně zapsali do jeho dějin.

Kniha je plná jmen...

Jsou v ní celé dynastie. Nejen šest generací Puppů, kteří budovali rodinný podnik plných 73 roků. Ale třeba desítka puškařů, kteří proslavili město od konce 17. století. Jako byli Johann Knodt, Franz a Paul Breitenfelderové, Peterové, Roschnerové a další. Je zde vyjmenován cech nožířů jako byli bratři Tadeáš a Leopold Platzerové, rodiny cínařů jako byli Hoffmannové, Lochnerové nebo Brandlové nebo fotografie z rodinné pozůstalosti brusiče vřídlovce Franze Weigerta,který měl dílnu v tehdejší Pražské ulici nad Vřídlem. Další fotografie jsou z pozůstalosti rodiny Holznerů, kteří založili Skleněný palác a byli konkurenty sklárny Moser.

Jak dlouho trvalo sbírání podkladů?

Tahle kniha bylka asi moje nejpracnější. Zejména u počátků řemesel jsem čerpal hlavně z archívů a porovnával výsledky bádání a textů spoluautorů. Bohužel řada z těch, kteří mi poskytly své poznámky a sbírky, zemřela. Jako Mgr. Eva Hanyková, Luboš Zahradníček, PhDr. Stanislav Burachovič, MUDr. František Weber a další. Odešli také mnozí pamětníci doby, kteří přispěli vzpomínkami a rodinnými sbírkami fotografií. Příští autoři a badatelé, kteří budou psát karlovarskou historii řemesel a podnikání, to budou mít tmyslím těžší o to, že se budou muset obejít bez vzpomínek očitých svědků, které jsem já mohl ještě zachytit. To byl jeden z důvodů, proč jsem s knihou pospíchal, abych autentické vzpomínky přímých svědků zaznamenal.

Která kapitola byla nejobtížnější?

Zcela určitě ta závěrečná Národní správci.Pojednává o českých dosídlencích, kteří po válce převzali německé firmy a navazovali na staré tradice. Obnovili cechy, pečení oplatek, tradiční živnosti a původní řemesla. Nechtěl jsem, aby to byl jen telefonní seznam národních správců z roku 1945 a 1946 a tak jsem obcházel starousedlíky i nové Karlovaráky a sbíral vzpomínky, které byly první poválečné obchody, cukrárny, oblíbené lokály i kteří lékaři tu měli první ordinace po válce a kteří hoteliéři a majitelé restaurací se nejrychleji vypracovali. Kdo dělal nejlepší párky a kde pekli nejlepší chléb nebo karlovarské rohlíky.

Bude jedenáctá kniha poslední?

Nejspíš ano. Protože nejen spoluatorů ale také pamětníků ubylo a s nimi fotografie a vzpomínky. Pro skončení nakladatelské činnosti mluví i to, že tiskárna, kde jsem těch jedenáct knih vydal, zdražila tisk o polovinu. Takže z vydávání knih se dnes stal téměř luxus.